1. kapitola

22. března 2007 v 16:08 |  fantasy tvorba
Prosím vás, abyste byli tolerantní. Dík moc.

"Lili! Vezmi Harryho a uteč! Už je tu!"
"Ne! Herryho ne!"
Pak se objevilo zelené světlo, výbuch a pláč malého chlapce s jizvou na čele. Ten po chvíli ale ku podivu osnul. Aso po pěti minutách se u domu objevil obr a začas prohledávat trosky. Byl čím dál tím nervoznější. Když už byl přímo zběsilý tak toho nechal a zmizel.
.........................................................................................................................................................
"Pane profesore! Pane profesore! Von tam nejni!" ozval se obr.
"To není možné Hagride! On tam musí být! Všechno na to ukazuje! Musel nějak přežít!"Hagrid viděl Brumbála takto vyděšeného poprvé.
"Jak to tam vypadá?"zeptal se ještě profesor.
"Strašně. Část baráku je zníčená, asi výbuchem nebo já nevim čim. Myslíte, že ho to zabilo? Ten výbuch? Nebo ho vysejlilo jeho zničení?"
"To netuším Hagride. Musím se tam podívat." a s tichým puf se přemístil.
........................................................................................................................................................
Margret se rozhodla, že si udělá malou noční procházku. Nemohla spát a její manžel měl stejně noční v nemocnici, tak si neměla s kým povídat. Chtěla se jít podívat k tomu starému rozpadajícímu se domu. Vždy ji to to tam podivně uklidňovalo. Margret ale nevěděla, že ten dům ve skutečnosti vůbec není rujna, ale nádherný dům manželů Potterových. Když najednou uslyšela výbuch. Bylo jí to divné Vycházel od toho domu. Pomalu se k němu vydala. Cesta jí trvala si čtvrthodiny. Dům s tál na kopci. Byla tu vyhlídka na celé městečko, které leželo pod kopcem, lae nikdo sem nechodil. Otočila se směrem na městečko a zhluboka se nadýchla čerstvého nočního vzduchu. Zase ji to tu začalo uklidňovat. Ale najednou zaslechla dětský pláč. Začala hledat zdroj toho nářku. A v jednom roští ho našle. Ležel tam asi roční chlapeček s jizvou na čele. Byl zabalený do přikrývky. Opatrně ho vzala do náruče a začala ho uklidňovat.
"Co ty tady děláš? Jak si se sem dostal? Neříkej, že tě tu někdo nechal? Musí ti být zima! Vezmu tě k sobě. Neboj, budu se o tebe dobře starat."
Bylo vidět, že její hlas chlapce uklidňoval, tak mu při cestě ke svému bytečku začala vyprávět všechno možné, co ji napadlo. Ve stejné chvíli, kdy se ztratila mezi domky se na kopci ozvalo tiché puf.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Má podle vás cenu pokračovat?

Ano 91.6% (87)
Ne 4.2% (4)
No, možná to má šanci 4.2% (4)

Komentáře

1 šibal šibal | 22. března 2007 v 19:03 | Reagovat

hezkýýý :-) :-)

sem zvědavý, jak se to dál vyvine

2 Polgara Polgara | Web | 1. ledna 2008 v 14:47 | Reagovat

Moc hezké, povídku na tohle téma čtu poprvé...

3 Scarlett Scarlett | Web | 19. července 2009 v 15:16 | Reagovat

Ahoj, pěkný začátek ale měla jsem stejný nápad jako ty, ale to jsem nevěděla, že ty jsi ji místo mě i rozepsala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama