2. kapitola

22. března 2007 v 22:48 |  fantasy tvorba
Tak je tu další kapitola, ale jsou to spíš jen okecávky kolem, než se to rozjede. Snad se mi to tedy podaří roztlačit.

Když Margret přinesla dítě do svého bytu, byl její manžel už doma. Jmenoval se Aron.
"Ahoj miláčku! Kde jsi byla? Měl jsem o tebe strach, někteří lidé říkali něco o nějakém výbu-" v tom se zasekl. Všiml si totiž uzlíčku v její náruči. Pohlédl jí do očí a nasadil tázavý pohled.
"No, víš, já se byla projít u toho rozpadlého domu..." říkala pomalu. Věděla, že její manžel je nerad, když tam chodí. Někteří lidé dokonce říkají, že tam straší.
"...moc mě to tam uklidňuje, ale pak jsem zaslechla pláč a v roští jsem tam našla tohohle chlapce. Byla mu zima a někdo ho tam asi nechal, tak jsem ho vzala sem. Víš jak bych si dítě přála, ale také víš, že děti mít nemohu."
"To vím, ale nemůžeme ukrást dítě!" odporoval Aron
"Já ho neukradla! Našla jsem ho a asi jsem mu i zachránila život. Víš, že tam nahoru nikdo nechodí. Ale abys byl spokojený, zítra zajdu na sociálku a řeknu jim, že jsem ho našla. Ty mi zase slib, že když se o něj nikdo nepřihlásí, necháme si ho."
"Dobře, to ti slibuji, ale pojď si už sednout a ukaž mi ho." Aron si teprve teď uvědomil, že celou dobu stála jeho žena ve dveřích. Margret se na něj usmála, posadila se a vytáhla nyní už zase spícího chlapečka s deky. Ten se tím probudil a usmál se na ně.
........................................................................................................................................................
"Albusi, takže on je mrtví?" řekla Minerva se slzami v očích
"Ano, vypadá to tak. Je možné, že i když sebral Voldemortovi moc, tak ho to zabilo. Pokuď ne toto, tak výbuch jeho pokoje. Použil jsem i vyhledávací kouzlo, sice trochu upravené, aby mu neublížilo, ale mělo dosah asi sto metrů od domu. A jak jistě víš, když selže vyhledávací kouzlo živých tvorů, tak to znamená, že nejsou v dosahu nebo zemřeli."
" To samozřejmě vím. Je to smutná zpráva. Takže on zabyl celou rodinu. Vybil celý rod výborných kouzelníků."
"Kdyby to věděl, tak by ho to určitě potěšilo." Usmál se Brumbál, přesto mu do vousů stekla stříbrná slza. Ale nevěděli, že záznamy o Harrym budou už zítra přístupné v databázi nalezených dětí
........................................................................................................................................................
Druhý den zašla Margret za sociální pracovnicí a vše nahlásila. Ta zkontrolovala seznamy pohřešovaných dětí. Nikde nenalezla odpovídající záznam, tak založila nový v seznamu nalezených. Už si myslela, že další chuděrka skončí v dětském domově, ale jaké překvapení ji čekalo, když se paní O'Donnelová zeptala, jestli může dítě zatím zůstat u ní. Obočí pracovnice vyletělo až do nebeských výšin, když Margret dodala:
"A kdyby se nikdo nepřihlásil, moc rádi bychom si ho s manželem nechali. Naše žádost o adopci by měla být vyřízena do týdne." dodala rychle.
"Dobře tedy. Bude lepší, když bude mít chlapec zatím rodinu. Do tří měsícu se nalezené dítě dává do seznamů k adopci. To my neuděláme, protože už jste se přihlásili jako první zájemci. Takže do 3 měsíců čekejte, jestli se někdo ozve, když ne, je váš!"
Margret si výskla a odešla domů.
........................................................................................................................................................
Kouzelnické společenství prožívalo smutek nad ztrátou hrdiny, ale i radost nad zkázou zla.
Ale Harry Potter, nyní vlastně Sam O'Donnel prožíval velmi šťastné dětství, protože se nikdo do 3 měsíců neozval
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kecal kecal | 26. června 2007 v 22:21 | Reagovat

zatim dobry

2 Polgara Polgara | Web | 1. ledna 2008 v 14:49 | Reagovat

Teda, moc hezky napsané, ale trochu moc krátké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama