4. kapitola

24. března 2007 v 16:19 |  fantasy tvorba
A další!.

"Ne. Já bych chtěl abyste začali vy. Prosím!" udělal psí oči Sam.
"No jak myslíš. Víš my ti musíme něco důležitého říct." začala Margret a nervozně si mnula palec u pravé ruky. Pak se zhluboka nadechla a vrhla se rovnou do jámy lvové.
"Já a Aron nejsme tví praví rodiče. My tě adoptovali." vysypala ze sebe.
"..."
"Same?"
"Trochu jste mne zaskočili. A kdo jsou mí praví rodiče?"
"No, to my právě nevíme." řekla Margret a začala mu vyprávět celý příběh.
"A když se nikdo neozval, tak jsme si tě nechali. Bylo to nejlepší rozhodnutí našeho života." zakončila, ale už se slzami v očích. Sam jí objal.
"Mami. No tak klid. To , že nejsem váš, ještě nemění nic na tom, co k vám cítím. Pro mě jte vy moji rodiče." zakončil Sam a jeho matka začala znovu popotahovat.
"Mohl bych se tam jít podívat? Ještě nikdy jsem na tom kopci nebyl, protože táta si no nepřeje. Mohl bych se tam ale jít kouknout? Sám?" dodal rychle, když viděl, jak se jeho matka zvedá k odchodu.
"No tak můžeš. Ale buď opatrný." Aron se musel hodně přemáhat aby toto vůbec řekl.
"Neboj se tati. Mám vás oba moc rád" a objal je.
Když vyšel z domu, bylo krásné letní odpoledne. Sam byl nyní velmi šťastný. Začal si svých rodičů vážit mnohem víc. Hlavně za to, že k němu byli upřímní. Při výstupu do kopce začal zase přemýšlet o tom tenisáku. Rozhodl se, že to musí cvičit. Nebylo to totiž poprvé, co se mu něco takového stalo. Když byl v první třídě a zapomněl se naučit na ten z matematiky, tak se koukl a jeho papír byl z ničeho nic vyplněný. Dokonce i správně. Nebo jednou se jeho spolužačce Sandy ztratil křeček. Byla z toho moc smutná. Samovi jí bylo líto a nejednou ho držel v ruce. Když teď vzpomínal, tak se kolem něj dělo spoustu divných věcí. Když se rozhlédl, zjistil, že už je na kopci. Jaké ho ale čekalo překvapení, když uviděl místo rozpadlé barabizny nádherný bílý dům. Na dveřích bylo zlaté klepadlo a pod ním cedulka s nápisem Potterovi. Sam ho vzal a zaklepal. Nevěděl proč, ale něco ho sem táhlo. Zničeho nic se dveře sami neslyšně otevřely. Pak se za ním zase potichu zavřely. Sam vztoupil dovnitř. Nebyl ani moc vyděšený. To ho trochu udivovalo. Najednou se ozvalo "puf" a před ním se objevilo malé stvoření.
"Dobrý den, pane. Já věděla, že jednou přijdete. Pojďte dál. Vše vám vysvětlím."
Sam se posadil a vyjeveně no postavičku zíral.
"Jmenuji se Olívie a jsem domácí skřítka v tomto domě. Na nic se teď nepejte a nechte mě mluvit prosím. Mám příkaz vám vše vysvětlit." řekla a začala samovi vyprávět vše o Voldemortovi, jeho rodičích, Síriusovi, Lupinovi, o Petrově zradě a vše o kouzelnickém světě. Sam na ni jen vykuleně koukal a nemohl věřit svým uším. Když skřítka dohovořila o všem co ji napadlo, tak se zeptala: "Máte nějaké otázky pane?"
"Tak to co umím jsou kouzla? A proč mě chtěl ten Voldemort zabít? A jak se ve skutečnosti jmenuji?" začal chrlit otázky.
"Ano, to co umíte jsou kouzala. Vaše jméno je Harry Potter, pane. A proč vás chtěl Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, zabít vám ještě říct nemohu. Mám příkaz vám to povědět až vám bude patnáct let. A ještě něco, musíte mlčet o všem co jsem vám tu dnes řekla. Jste v nebezpečí života. Kdyby někdo zjistil, že žijete a doneslo se to k vy víte komu, byl byste za chvíli mrtev."
"Ale vždyť si říkala, ža zemřel, že ho zabila jeho vlastní kletba."
"Ale jeho duše stále žije.To je další z věcí, kterou vám povím až při vašich patnáctých narozeninách. A ještě něco. Musím vám pozměnit obličej."
"Ale vždyť mě moji rodiče nepoznají! A co ve škole moji spolužáci!"
"Vaši rodiče ten rozdíl nepoznají. To bude součást toho kouzla. Budou si myslet, že takto jste vypadal pořád. Fotky se taky sami pozmění. Je to veliké a obtížné kouzlo, ale bohužel má trvenlivost jen 24 hodin. Každý den se musí obnovovat. A vaší školy už chodit nebudete."
"Ale já tam mám kamarády. A nevykej mi pořád. Rozčiluje mě to."
"Půjdeš studovat do Bradavic H-Harry." Skřítka při tom oslovení trochu znejistěla, ale Sam si toho nevšiml. Zarazilo ho to oslovení. Harry, to je přece moje pravé jméno. Měl bych si na nej zvykat. A líbí se mmi mnohem více.Jak to ale udělat s těmi jmény? A vrátí mi někdy můj obličej?
"Nešlo by mě nějak přejmenovat? Myslím to Sam změnit na Harry. A přestaneš mi někdy měnit můj obličej?" řekl své myšlenky nahlas
"To s tím jménem není špatný nápad. Měl byste- pardon, měl bysis na to oslovení zvykat. Zařídím to. A to kouzlo přestanu dělat, až vám bude patnáct let."
"Co se mi v ten den stane, že se s ním pořád tak oháníš?"
"Vše se dozvíte až vám bude patnáct."
"No dobře." Bylo mu jasné, že skřítka mu už více neřekne.
"A kdybys u sebe našel nějaké neobviklé schopnosti, tím myslím kouzelnické, tak je taj, dokuď se sem nepřijdeš poradit. A přijď sem ještě zítra. Provedu tě domem a řeknu ti něco o kouzelnickém světě obecně. O zvycích a jiném. A provedeme první kouzlo." s tím se s ním rozloučila a vyšoupla ho ze dveří. Sam byl ze všeho trochu mimo a už se začalo stmívat, tak se vydal k domovu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

klikňi, pokuď jsi to přečetl/a

klik! 100% (93)

Komentáře

1 Giner Giner | 24. března 2007 v 16:40 | Reagovat

Skvělá kapitolka, fakt suprová:-) Moc se těším na pokračování:-)

2 Giner Giner | 24. března 2007 v 16:40 | Reagovat

A k tomu mám první koment:-) to se mi vůbec nestává často:)

3 Kate Kate | 24. března 2007 v 17:21 | Reagovat

skvělý... úžasný.. sice jsem si to představovala jinak.. ale myslím že tohle je mnohem lepší... takže jako vždy: moc se těším na další kapču...

4 Polgara Polgara | Web | 1. ledna 2008 v 14:53 | Reagovat

Až na pár gramatických chyb je to výborně napsané a hlavně ten děj je úžasný

5 Scarlett Scarlett | Web | 19. července 2009 v 16:44 | Reagovat

je to pěkný, ale já jsem si to tahle nepředstavovala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama